Po několika letech strávených v zahraničí jsem se vrátil domů. Je tady 14.únor, svátek sv. Valentýna. Svátek všech zamilovaných.

Letošní svátek sv. Valentýna budu po dlouhých letech trávit sám. Osm let jsem měl rodinu v Perú. Překrásnou Cecilii, vtipného a šikovného Valentina a našeho mazlíčka Cholita. Po více než desetiletí cestovaní okolo světa, zakotvení a rodina prostě nějak dávalo smysl. A já v nich zkrátka našel poklad. Byli všechno, co jsem si kdy v hloubi duše přál. Stali se mi vším, a já si vysnil budoucnost, v níž hráli obrovskou roli. Byl jsem šťastný. Teď už vím, že jsem jim dostatečně neříkal, jak moc mi na nich záleželo a co k nim citím. Byl jsem hlupák.

A pak přišel ten den. Den, kdy se probudíte, a najednou zjistíte, že jsou pryč. Den, kdy se všechno pro co žijete zbortí jak domeček z karet. Bezmoc, beznaděj a srdce rozbité na miliony kousků. Ano, byla to moje rodina a stále je. Ale bohužel uz nedostanu příležitost říci jim, jak moc jsem na ně hrdý, dokázat jim, že jsem se změnil či povědět, že je stále miluji.

Jedinné, co mi zůstalo, jsou fotografie. Nezáleží, zda jsem smutný, veselý, či jen bezdušně procházím tyto fotografie. Pokaždé, když je držím v ruce, tak si vzpomenu, jaké to bylo mít rodinu. A chci si tuto vzpomínku uchovat napořád. I když bych hrozně rád vše vrátil, tak bohužel nemohu. Myšlenky na ně, společně s těmito fotografiemi jsou důvodem, proč dělám vše, co dělám. To mě žene dál.

Pevně věřím, že krásné portréty jsou tu nejen pro nás samotné, ale hlavně jako odkaz pro naše děti, vnoučata a následující generace. Nakonec to je to, co tu po nás zůstane jako připomínka ostatním, kdo a jací jsme byli.

Řekněte mi, co si o tom myslíte vy a jestli je pro vás takovýto odkaz také důležitý.

Kontaktujte mě a domluvte si schůzku. Společně vytvoříme krásné portréty vás ci vašich milovaných. Portréty, na které budete hrdi a které tu zůstanou pro nadcházející generace. Krásného Valentýna vam všem.

#zijtenafotkach